Jak vést úspěšnou terapii a jaký význam má imaginace v regresní terapii?

Jak vést úspěšnou terapii a jaký význam má imaginace v regresní terapii?

Představivost i nevědomí – obojí existuje v lidském životě od jeho počátku. Avšak například C. G. Jung se pokoušel nalézt a znovu objevit a zpřístupnit modernímu člověku. V čem spočívá tato imaginace? K čemu může být pro člověka užitečná? Jak s ní pracovat tak, aby nám vlastní představivost neubližovala? A může ji opravdu použít každý tak, aby mu to bylo ku prospěchu?

Význam představivosti a její vědomé používání v osobním rozvoji

V mých terapiích pracuji i s tímto fenoménem. Je to jedna z účinných fází mé terapeutické práce. Velmi pomáhá konfrontovat se s konkrétním tématem, kterým člověk v terapii řeší. Jak to tedy funguje?

Komunikace je dovednost, která je naprosto nezbytná k tomu, abychom se dobrali společně k řešení té které situace. Stejně tak je tomu i v terapiích. Ty se přímo netýkají druhých, avšak zcela nepochybně zasahují do našich vztahů s druhými lidmi. A v terapii počítáme tedy i s komunikací tohoto typu, komunikací s částmi nás samotných.

Při aktivní imaginaci tedy “ nemluvíme sami k sobě“, jako spíše mluvíme k jednomu ze “ svých já.“ Právě tímto způsobem, dochází ke komunikační výměně mezi egem a různými postavami, které nám jindy dřímají v nevědomí. Jsou to ony archetypy. Objevují se v představách a my v terapii spojujeme útržky sebe sama do celistvosti. Tím dochází k porozumění sama sebe, svých pocitů, myšlenek a následně jejich manifestace ve světě.

Vědomá mysl tak vstupuje do představ a účastní se jich přímo. Často to znamená nahlas rozmlouvat s postavami, jenž se objevují, ale také to znamená vstupovat do akce, do dobrodružství či konfliktu, kdy se v představách odvíjí příslušný příběh. Právě tato vědomá účast na imaginativní události ji přeměňuje z pouhé pasivní fantazie na aktivní imaginaci. Setkání vědomé a nevědomé mysli na společné půdě, nám dává příležitost prolomit některé bariéry, nastavit správným způsobem komunikaci mezi dvěma úrovněmi psychiky a vyřešit tak naše neurotické konflikty, potíže nebo traumata.

Symbolická představivost může být velmi užitečná

Mnozí lidé si automaticky pomyslí, že taková zkušenost spadá čistě do jejich fantazijních aneb fiktivních představ, tudíž se nutně jedná o bezcenné zkušenosti. Ale když pracujeme s fiktivní imaginací, brzy se můžeme sami přesvědčit, že vedeme rozhovor se silnými osobnostmi ( archetypy), které jsou nefalšovanými částmi našeho já, které si pouze v běžném životě neuvědomujeme a které jsou často v konfliktu s našimi vědomými myšlenkami a činy. Tato zkušenost je samozřejmě symbolická. Obrazy, s nimiž komunikujeme, jsou symboly a my se s nimi setkáváme na symbolické rovině existence. Přesto působí zde jeden magický princip. Prožíváme- li obrazy, rovněž přímo prožíváme naše vnitřní části, které jsou do těchto obrazů zahaleny. Taková je síla symbolické zkušenosti v lidské psychice, vstoupí- li do ní vědomě. Prožíváme li symboliku, současně tak prožíváme i komplex, archetyp, vnitřní psychickou entitu, která je symbolem reprezentována. To znamená, že to, co je nám nějakým způsobem blízké, žádá svou pozornost.

Na co dát pozor a romantická fascinace některých ezoterních technik

Cestujeme do oblasti, kam vědomá mysl neznala dosud cestu. Je to dobrodružství s dynamikou sobě vlastní. Při takovém způsobu práce na sobě ( terapeutické praxi) se můžeme posunout o velký kus dál, díky lepšímu pochopení sebe sama, druhých i světa. Již se neztrácíme sami v sobě. Zároveň je vhodné, ne-li přímo nutné, probrat toto téma pečlivě, postupně tak, aby došlo ke správné interpretaci. Často vidím u různých ezoteriků fascinaci tímto „světem“ a často bohužel u té fascinace také skončí. Spousty kurzů dnes nabízí různá „vyčištění, narovnání karmy, probuzení, aktivaci třetího oka“ atd., ale bohužel tito lidé často zapomínají na to opravdu nejpodstatnější. Neuzavírají otevřené, nemůže tak dojít k vlastnímu pochopení toho, co se v člověku děje a nadělají tak často více škody než užitku. Dobré a velice důležité je tedy, ukončovat terapie tak, aby se klient cítil dobře a došlo k opravdovému pochopení všech jeho vnitřních částí. Bez toho je terapie bezcenná a může být i škodlivá. Tohle je dobré mít vždy na paměti.

O archetypech a nevědomí

Idea archetypů pochází ze starověku. Vztahuje se k Platónovi a jeho konceptu ideálních forem – vzorců již předem existujících v božské mysli, které předurčují, v jaké formě vznikne materiální svět. Jungovi však můžeme poděkovat za koncept psychologických archetypů, které předem existují v kolektivní psychice lidské rasy, které se věčně opakují v každém z nás a určují tak základní projevy, jenž vnímáme. Spontánně tak povstávají z nevědomí, objevují se nejen ve snech, vizích i představách každého člověka, kdykoliv a kdekoliv. Vyvolávají a utváří podobné chování, kdykoliv se objeví v životě člověka či kultury. Vidím to dnes a denně nejen u sebe, ale i ve své terapeutické práci, ať už prostřednictvím tarotu či regresní terapie.

Buďme proto bdělí, protože nám naše vlastní podvědomí může hodně pomoci zkvalitnit a obohatit život, který se pak stává pro nás více pestrým.

S láskou

Lenka Tichá Hromnička

Napsat komentář